Rušíte sousedy?

Dosud jsme se zabývali především vnitřní akustikou prostoru. Řešili jsme otázky jak docílit co nejkvalitnějšího zvukového prostředí uvnitř místnosti, ať už zkušebny nebo koncertního sálu, tak, aby produkce byla co nejkvalitnější, tedy abychom jako posluchači slyšeli co nejvěrnější zvuk. Nyní se podíváme na akustiku z druhé strany zdi.

Akustické panely, které zamezují odrazu a zkreslování zvuku uvnitř, plní svůj úkol dobře, ale pohlcují jen asi 20% vlnění. Zbytek pak přechází do stěn a pak dále mimo používaný prostor. Někdy to nemusí vadit, ale sousedé většinou neocení ani tak kvalitu poslechu vašeho domácího sterea, jako se spíše budou jen těžko smiřovat s decibely, které jim posíláte. Řešení těchto nežádoucích přenosů řeší akustická izolace.

Jaké jsou metody akustické izolace

Chceme-li odizolovat zdroj zvuku, musíme nejprve poznat vlastnosti zvukového vlnění, kde se dobře šíří a kde naopak ne. První možností, která nás napadne, je schovat zvuk za zeď, nebo jinou pevnou překážku. To je doslova akustická izolace. Není to ale zdaleka nejúčinnější způsob, jak uklidnit sousedy. Důvodem je to, že zvukové vlnění se v pevných tělesech šíří poměrně dobře, dokonce lépe, než ve vzduchu. Každý paravan, stěna nebo jiná taková překážka proto funguje spíše jako membrána, která zvuk přenáší, posílá dále a může jej i zesilovat.

Konstrukce pokoje v pokoji

Zvuk se nejvíce zeslabuje na přechodech mezi jednotlivými prostředími, tedy například mezi pevným a plynným prostorem. Tohoto poznatku využívají dvě efektivnější metody. Vůbec nejlepší izolace docílíme, pokud úplně, nebo alespoň co nejvíc, oddělíme místnost se zdrojem od okolního světa. Říká se tomu místnost v místnosti (anglicky RWAR – Room within the Room) a principem je snížit na minimum spojení obou mechanických soustav vzduchovou vrstvou.

To je samozřejmě velmi nákladné a vyžaduje to speciální konstrukci celé stavby. Na podobném principu ale funguje jednodušší a levnější způsob, jak docílit dobré akustická izolace. Tou jsou izolační pěny, které díky své provzdušněné bublinkové struktuře rozptylují zvuk, který prochází mezi tenkými membránami, rozkmitává je a přeměňuje kinetickou energii zvukového vlnění na tepelnou energii. Tento postup se nazývá absorpce – pohlcení – a záchytný materiál se při něm lehce zahřívá.

Foto: Google